Stabilizátory nálady a těhotenství
Stres a hormonální změny v těhotenství mohou u žen působit rozkolísání nálady. Přibližně u jedné čtvrtiny těhotných žen léčících se s bipolární afektivní poruchou (BAP) dojde během těhotenství k relapsu onemocnění.
Častou příčinou relapsu onemocnění je vysazení medikace (1). Samotné těhotenství nicméně není považováno za rizikový faktor pro počáteční rozvoj BAP (2).
U žen s afektivní psychózou existuje oproti běžné populaci žen zvýšené riziko předčasného porodu (před 37. gestačním týdnem; odds ratio, OR = 1,4; 95% CI = 1,2-1,6) (3). Riziko zůstává signifikantně zvýšené i po zohlednění vlivu kouření, věku matky a komorbidního hypertenzního onemocnění. V případě, že u ženy dojde k relapsu afektivní epizody během těhotenství, riziko předčasného porodu se dle studie MacCabe et al. (2007) téměř zdvojnásobuje (OR = 2,7; 95 % CI = 1,7-4,2). Zmíněná studie má nicméně značné limity – je v ní obsažen heterogenní soubor žen (s různými afektivními diagnózami) a rovněž nemáme informace o případné farmakoterapii žen v těhotenství.
Léčba BAP je velmi komplexní a individuální. Mezi nejčastěji užívané stabilizátory nálady v léčbě BAP patří lithium, dále pak některá antiepileptika (valproát, lamotrigin a karbamazepin) a některá antipsychotika druhé generace, která mají náladu stabilizující efekt.
Obecně stabilizátory nálady redukují šíření akčních potenciálů ovlivněním napětím-ovládaných sodných kanálů, a v návaznosti působí zvýšení hladin glutamátu v mozku. Také povzbuzují funkce GABAergního systémů. U některých stabilizátorů (např. u lithia) stále úplně neznáme přesný mechanismus účinku. Víme ale, že stabilizátory procházejí placentou a některé můžou ovlivnit normální vývoj plodu.
Vliv stabilizátorů nálad na plod a novorozence:
- Teratogenní efekt
- Riziko porodních komplikací
- Riziko pro novorozence
U 25 z 225 dětí vystavených během těhotenství lithiu byla dle dat z mezinárodního registru ,,lithiových dětí“ založeného v dánském Mogensem Schou v roce 1968 diagnostikována srdeční malformace. Osmiprocentní šance na výskyt srdeční vady u těchto dětí představovala skoro desetkrát vyšší výskyt než v běžné populaci. Limitací studie je nicméně retrospektivní sběr dat (Weinstein, 1976).
Riziko výskytu srdečních vad u dětí po expozici lithiu v těhotenství dále zmiňuje i recentní velká kohortová studie o 663 exponovaných dětech (relative risk, RR = 1,65; 95 % CI =1,02-2,68) (4). Užívání lithia bylo ve stejné studii dáno do vztahu se zvýšeným výskytem vzácné kardiovaskulární Ebsteinovy anomálie. Asociace mezi užíváním lithia v těhotenství a jinými než srdečními malformacemi nebyla u exponovaných dětí prokázána. Pokud však je u pacientky lithium jediným stabilizujícím lékem, tak jej po poučení o rizicích a souhlasu pacientky nevysazujeme – cílíme však na nejnižší účinnou dávku, případně na jeho dočasné vysazení v embryonálním okně, kdy se vyvíjí srdce (první trimestr).
Užívání valproátu v těhotenství prokazatelně zvyšuje výskyt vrozených vývojových vad u exponovaných dětí. Mezi nejčastější defekty patří malformace neurální trubice, rozštěp rtu a patra a kardiovaskulární a skeletální malformace (5). Ve studii Campbell et al., 2014 srovnávali teratogenní potenciál monoterapie valproátem, lamotriginem a karbamazepinem. Vrozené vývojové vady se vyskytly u 86 z 1290 dětí, jejichž matky v těhotenství užívaly valproát (6,7 %; 95% CI = 5,5-8,3), u 45 z 1718 dětí vystavených karbamazepinu (2,6 %; 95% CI = 1,9-3,5), a u 51 z 2198 dětí exponovaných in uteru lamotriginu (2,3 %; 95% CI = 1,8-3,1). Efekt dávky byl přitom pozorován u valproátu a karbamazepinu, zatímco u lamotriginu nebyl statisticky signifikantní. Vysoký teratogenní potenciál valproátu byl opakovaně replikován v různých studiích (6). Podobně tomu je i u karbamazepinu (7). Naopak v recentní velké populační studii nebylo zjištěno zvýšené riziko malformací u expozice lamotriginem. Lamotrigin tedy není na rozdíl od valproátu a karbamazepinu v současnosti považován za teratogen. Substituce folátu během těhotenství neměla na malformace u dětí žádný vliv.
Studie zkoumající vztah mezi užíváním stabilizátorů nálady v těhotenství a výskytem předčasného porodu, nízké porodní hmotnosti novorozence a spontánního potratu většinou signifikantní vztah nenalezly (8). Studie nicméně obsahovaly nedostatečně velký vzorek exponovaných dětí, a tedy závěry ze studií jsou málo uspokojivé.
U novorozenců exponovaných in utero lithiu byly popsány kazuistiky nefrogenního diabetu insipidu, nižších APGAR skórů, hypotonicity a novorozenecké strumy (9). U 13 z 22 dětí exponovaných v těhotenství valproátu se objevila hypoglykémie. Nejnižší naměřená hladina glukózy dosahovala u těchto dětí 1,0 mmol/l. Žádné z dětí nicméně nevykazovalo klinické symptomy hypoglykémie. Studií zabývajících se užíváním stabilizátorů nálad v těhotenství a vlivem na zdraví novorozenců je stále málo, a když, tak jsou velmi staré. Nedostatek dat nám nedovolí vyvozovat jasnější závěry.
Závěr:
Valproát a karbamazepin mají prokázaný teratogenní efekt a jejich užívání v těhotenství je kontraindikováno. Lithium relativně zvyšuje riziko specificky pro srdeční malformace, avšak u dětí se neobjevují klinicky signifikantní projevy. Tam, kde je to nezbytné, je třeba sledovat aktivitu srdce dítěte pomocí echokardiografie. Teratogenní potenciál lamotriginu se zdá být zanedbatelný. Údaje o vlivu užívání stabilizátorů nálady v těhotenství na růst plodu, viabilitu těhotenství a poporodní adaptaci novorozence jsou kusé, převážně nenacházející klinicky významné asociace.
Alternativou pro farmakoterapii teratogenními stabilizátory nálad v těhotenství může být relativně bezpečný lamotrigin či farmakoterapie pomocí atypických psychotik druhé generace, o jejichž bezpečnosti během těhotenství máme více dat, jež svědčí pro jejich relativní bezpečnost pro vývoj plodu a zdraví novorozence.
Upozornění: Informace zde prezentované nejsou míněny jako náhrada za odborný úsudek ošetřujícího lékaře / lékařky. Doporučení ohledně těhotenství a kojení týkající se vaší konkrétní situace byste měli konzultovat se svým poskytovatelem zdravotní péče. Nezaručujeme ani nepřebíráme žádnou zodpovědnost nebo odpovědnost za přesnost nebo úplnost informací na této stránce.
Literatura:
- Viguera, A. C., Whitfield, T., Baldessarini, R. J., Newport, D. J., Stowe, Z., Reminick, A., … Cohen, L. S. (2007). Risk of Recurrence in Women With Bipolar Disorder During Pregnancy: Prospective Study of Mood Stabilizer Discontinuation. American Journal of Psychiatry, 164(12), 1817–1824
- Mota, N., Cox, B. J., Enns, M. W., Calhoun, L., & Sareen, J. (2008). The relationship between mental disorders, quality of life, and pregnancy: Findings from a nationally representative sample. Journal of Affective Disorders, 109(3), 300–304.
- MacCabe, J. H., Martinsson, L., Lichtenstein, P., Nilsson, E., Cnattingius, S., Murray, R. M., & Hultman, C. M. (2007). Adverse pregnancy outcomes in mothers with affective psychosis. Bipolar Disorders, 9(3), 305–309.
- Patorno, E., Huybrechts, K. F., Bateman, B. T., Cohen, J. M., Desai, R. J., Mogun, H., … Hernandez-Diaz, S. (2017). Lithium Use in Pregnancy and the Risk of Cardiac Malformations. New England Journal of Medicine, 376(23), 2245–2254.
- Wise, J. (2017). Women still not being told about pregnancy risks of valproate. BMJ (Clinical Research Ed.), 358, j4426.
- Werler, M. M., Ahrens, K. A., Bosco, J. L. F., Mitchell, A. A., Anderka, M. T., Gilboa, S. M., … National Birth Defects Prevention Study, T. N. B. D. P. (2011). Use of antiepileptic medications in pregnancy in relation to risks of birth defects. Annals of Epidemiology, 21(11), 842–850.
- Vajda, F. J. E., O’Brien, T. J., Graham, J., Lander, C. M., & Eadie, M. J. (2016). Is carbamazepine a human teratogen? Journal of Clinical Neuroscience : Official Journal of the Neurosurgical Society of Australasia, 23, 34–37.
- Hvas, C. L., Henriksen, T. B., ostergaard, J. R., & Dam, M. (2000). Epilepsy and pregnancy: effect of antiepileptic drugs and lifestyle on birthweight. BJOG: An International Journal of Obstetrics and Gynaecology, 107(7), 896–902.
- Kozma, C. (2005). Neonatal toxicity and transient neurodevelopmental deficits following prenatal exposure to lithium: Another clinical report and a review of the literature. American Journal of Medical Genetics Part A, 132A(4), 441–444.