Koho bychom se tedy měli na definici ptát? Samozřejmě ženy samotné, jen ta zná svou správnou odpověď o svém porodu. Důležité je také uvést, že to, co jedné ženě může přijít jako obtížný či nezdařený porod, může jiná žena vnímat velmi pozitivně. Jedná se totiž o silně osobní prožitek a zkušenost, kterou vnímá každá žena jinak.

Zkusme však rozdělit nezdařené porody do tři skupin. První dvě skupiny jsou na první pohled logické a většinová společnost ví, že takové porody jsou obtížné. Ta poslední skupina, kterou většinová společnost neslyší, však často potřebuje nejvíc péče.

1. Porody komplikované, předčasné či zakončené operativně

(např. vex, klešťový porod, neplánovaný císařský řez)

Více informací www.nedoklubko.cz

2. Porody mrtvě rozených, porody na hranici viability, potraty

Více informací
www.perinatalniztrata.cz
www.bylotu-nenitu.cz
www.ditevsrdci.cz

3. Porody, po kterých se matka v dalších měsících nedokáže radovat ze svého mateřství

Více informací www.usmevmamy.cz

Po všech těchto nezdařených porodech vstupuje matka do období šestinedělí, které je pro každou z těchto tří skupin specifická.

První skupina se hojí po fyzické stránce někdy delší dobu. Po psychické stránce to může být ještě delší. Výhodu oproti poslední skupině mají tyto ženy velkou, a sice že je většinová společnost vnímá jako ty, které měly těžký a obtížný porod. Díky tomu leckdy tyto ženy i podporu a pomoc naleznou. Důležitou podmínkou ale je, že tyto ženy pomoc hledají a řeknou si o ní. Nemálo žen po náročném operativním porodu k situaci přistoupí tak, „že nejlépe brzy zapomenout a teď se hlavně starat o své dítě“. Teto postoj je často dán tím, že po komplikovaných porodech nejsou ženy v dostatečném kontaktu s dítětem, jsou fyzicky i psychicky více oslabené a díky tomu všemu se laktace rozbíhá později a komplikovaněji, takže ženy místo sebe řeší krmení dítěte a průběh porodu samotného odsunou na druhou kolej, kde někdy zůstane.

Druhá skupina žen jsou ty, které ve svém šestinedělí truchlí a oplakávají své dítě. Tyto ženy mají už dnes možnost psychologické konzultace ještě v porodnicích a v naprosté většině v určité formě terapie pokračují i nadále. Vyrovnat se se ztrátou dítěte mnohdy nejde, ale smířit se a odpustit sobě či jiným, je stav, ke kterému se se správnou péčí dá postupně dostat.

Ve třetí skupině žen najdeme třeba i ty ženy, které měly své představy či očekávání o svém porodu a vše dopadlo „jinak“ než si představovaly. Taky jsou zde ty, které si tzv. nesednou se svým ošetřujícím personálem, ať už porodní asistentkou nebo lékařem či lékařkou a celá komunikace v období kolem porodu byla komplikovaná. Někdy však může dojít i ke komplikacím, které jsou způsobeny personálem – jeho rutinou, neprofesionalitou, zaneprázdněností apod.

Ženy v této poslední skupině mají situaci, z hlediska hledání pomoci, nejtěžší. Nejenže většinová společnost je mnohdy spíš považuje za „bláznivou šestinedělku – vždyť má zdravé dítě, co by chtěla…“, často ani v jejich nejbližším okolí nevidí, nebo nejsou schopni vidět či pochopit ty důvody, které ženě nedovolí radovat se z mateřství.

Jak se tedy vyrovnat s nezdařeným porodem?

Základem je snažit se pochopit, proč se porod nezdařil. Období šestinedělí je náročné z mnoha důvodů, ale je i kouzelné v tom, co všechno dokáže žena zahojit. Čím dříve se o porodu baví, tím lépe je schopná svůj zážitek zpracovat. Období šestinedělí není pouze období, kdy se sžíváme s dítětem, začínáme kojit atd. Je to hlavně období hojení, a to probíhá jak na fyzické, tak samozřejmě na psychické úrovni. V ČR je však aktuálně systematická poporodní péče o ženy až zanedbaná.

Jak na to?

1. Vyžádat si dokumentaci, aby žena a její rodina měla konkrétní informace o tom, jak porod probíhal.
2. Promluvit si o porodu s těmi, kteří znají porodní proces, orientují se v porodnických a pediatrických postupech a dokáží ženě odpovědět na otázky typu „Co jsem mohla udělat jinak, aby to takhle nedopadlo?“
   
   

   Péče porodní asistentky v období šestinedělí v naší zemi prakticky neprobíhá, pomineme-li první tři dny v porodnici. Je tedy třeba, aby žena (nebo její nejbližší okolí) našla porodní asistentku s dostatkem zkušeností, se kterou může konzultovat svůj porodní příběh. V ideálním případě je to přímo porodní asistentka, která u porodu samotného byla. Což se povede málokdy. Proto je třeba někdy hledat, případně i komunitní porodní asistentku. Vzhledem k nedostatku porodních asistentek může konzultovat i s dulou, nejlépe s takovou, která má mnohaleté zkušenosti.

   Více informací
   www.unipa.cz
   www.ckpa.cz

   
   
3. Najít terapeuta, který pomůže se zpracováním a vyrovnáním se s pocity z nezdařeného porodu.
4. S pomocí odborníka vysvětlit svému partnerovi či nejbližší rodině, že nejde o „bláznivou“ šestinedělku, ale jde o ženu, která byla poraněna, a je třeba jí pomoct hojit.