Deprese v těhotenství

Vysoká emotivita a změny nálady jsou v těhotenství normální. Hormony mohou mít vliv na vaše celkové naladění. Stejně tak problémy se spánkem nebo změny chuti k jídlu se během těhotenství objevují zcela běžně. Pokud u vás ale pocity smutku převažují, připadá vám, že vás vše přestává těšit nebo že ztrácíte energii víc, než by se vám zdálo adekvátní, mohlo by se jednat o depresi.

Jaké mohou být symptomy perinatální deprese?

  • Skleslá nálada
  • Převažující pocity smutku
  • Pokleslá nálada se během dne výrazně nemění
  • Málo energie a snížená aktivita
  • Zvýšená únavnost
  • Apatie
  • Zhoršená schopnost radovat se
  • Ztráta zájmu o aktivity, které dříve byly vnímány jako příjemné
  • Snížené sebevědomí a sebedůvěra
  • Pocity viny i z drobných událostí až pocity bezcennosti
  • Myšlenky na sebevraždu
  • Citelné zpomalení v pohybu, mimice, gestikulaci i v myšlení (pocit, jako by svět byl „za mlhou“)
  • Agitovanost, neklid, nepokoj, podrážděnost
  • Problémy se spánkem: nespavost a časné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná spavost, ale bez pocitu odpočinutí
  • Změna chuti k jídlu
  • Ztráta libida
  • Změny nálady nejsou výrazně ovlivnitelné vnějšími událostmi

Příznaky přetrvávají alespoň 2 týdny. Nemusí se objevit všechny a zároveň mohou být různé intenzity. Bez pomoci však mají tendenci se prohlubovat.

Pokud myslíte na to, že byste si mohla ublížit nebo ukončit svůj život, je důležité o svých pocitech někomu říct. Obraťte se na svého partnera, rodinného příslušníka, kamarádku, lékaře nebo zavolejte na jednu z krizových linek, které fungují celorepublikově a nonstop:

Pražská linka důvěry:

222 580 697

Linka první psychické pomoci:

116 123

Jak častá je perinatální deprese?

Možná si teď přijdete osamělá a zmatená, nevíte, jak svému okolí vysvětlit, co prožíváte. Vězte však, že s podobnými pocity nejste sama. Ve skutečnosti až každá desátá žena bojuje v těhotenství s depresí.

Co depresi způsobuje?

Za své pocity byste se neměla obviňovat. Deprese se může rozvinout u kohokoliv, není to vaše chyba.

Zvýšené riziko rozvinutí deprese po porodu však mají ženy, které

  • V minulosti trpěly psychickými obtížemi, především se již potýkaly s depresí
  • Nemají oporu v blízkých vztazích
  • Mají problémy ve vztahu se svým partnerem
  • V nedávné se době potýkaly s náročnými stresujícími životními událostmi
  • Jsou citlivé na hormonální změny během menstruačního cyklu a zažívají premenstruační dysforický syndrom

Kam se obrátit pro pomoc?

Některé budoucí maminky mohou cítit pocity viny, protože pro ně těhotenství není krásným bezstarostným obdobím, jakým by podle jejich okolí mělo být. Deprese však není vaší chybou ani selháním! O svých pocitech se nemusíte stydět mluvit. Naopak, sdílet to, co vás trápí, a vyhledat odbornou pomoc je nyní velmi důležité a odvážné.

  • Promluvte si se svým partnerem, rodinným příslušníkem, kamarádkou nebo kamarádem
  • Obraťte se na svého gynekologa či praktického lékaře
  • Zavolejte na jednu z celorepublikových nonstop krizových linek
  • Obraťte se na organizaci Úsměv mámy, kde se můžete spojit s maminkami, které během těhotenství bojovaly se stejnými pocity

Dále patrně budete odkázána na odborníka v oblasti duševního zdraví v těhotenství, který vám pomůže nastavit vhodnou léčbu deprese a pomůže vám projít tímto náročným obdobím.

Léčba deprese

Léčba deprese se zpravidla skládá z kombinace technik, které můžete provádět sama, psychoterapie a případně farmakologické léčby. Přístup ke klientovi je vždy zcela individuální. Co vyhovuje a pomůže jedné budoucí mamince, nemusí vyhovovat a pomoct druhé. Nebojte se daného odborníka na cokoliv ptát a vyslovit jakékoliv své obavy či znepokojení. Pro jaký typ léčby deprese se rozhodnete bude vždy vaše rozhodnutí. Odborník vám postup může doporučit, vysvětlí jeho principy, výhody a případná rizika a zodpoví všechny vaše otázky.

U užívání psychofarmak v těhotenství si můžete přečíst více zde.

Jak můžete s depresí už nyní bojovat?

  • Promluvte si s někým, komu důvěřujete, o svých pocitech, např. s partnerem, rodinným příslušníkem, blízkým kamarádem
  • Identifikujte, jaké situace vám působí největší stres, a zkuste je co nejvíc minimalizovat. I když to ne vždy lze a někdy je to velmi těžké
  • Zařaďte do každého dne pravidelný pohyb, procházky a pobyt na čerstvém vzduchu
  • Vyzkoušejte těhotenskou jógu, techniky mindfulness, meditaci a relaxační cvičení
  • Jezte pravidelně a zdravě alespoň třikrát denně, i když nemáte chuť k jídlu
  • Vyhněte se alkoholu, cigaretám a kofeinu. Mohou špatné pocity ještě zhoršit a ublížit vašemu děťátku
  • Další informace, jak o sebe pečovat, naleznete na webu Opatruj.se
  • Zkuste pracovat s naší aplikací Kogito

Autoři:

Bc. Kristýna Hrdličková

MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.

Je důležité sdílet své poznání s dalšími maminkami. Nejste v tom samy

Příběh Paní Elišky V.

“Chtěla bych s vámi sdílet můj příběh těhotenských depresí. Zalovím proto v hlubokých vodách detailů, protože je to již 5 let zpátky a jak známo, paměť umí vytěsňovat. Nuže. Byla jsem poprvé těhotná, miminko bylo plánované, chtěné a moc jsme se na celé období těšili. Zajímal mě celý průběh i profesně, protože jsem byla v závěru několika let, co jsem se jako hobby zajímala o porody a končila jsem kurz na porodní dulu. V životě jsem žádné psychické problémy do té doby nezakusila, a tak mě překvapilo, co se mi to v tom “šťastném období ženy” začíná dít.

Pocity, které jsem během těhotenské deprese zakusila, by se daly popsat jako surová osamocenost, totální zmar, absence jakékoliv naděje a neschopnost víry, že někdy bude zase lépe. Cítila jsem se úplně vykořeněná, nevnímala jsem žádné napojení na svou rodinu ani na dítě v břiše (bylo děsivé si toto sama sobě přiznat), cítila jsem nezměrnou lítost, že si těhotenství neužívám se vším, co k tomu patří. Ve fakt blbých chvílích jsem si přála, aby se mi něco stalo a nemusela jsem už nic řešit. Pak jsem se cítila neodvážná, že si něco neudělám sama. Po takových myšlenkách se ale dostavil pocit lítosti z empatie vůči mým blízkým a taky strach a hlavně to, že to takhle přece vůbec nechci! Že to chci zvládnout. Takže jsem si vždycky nějak pomohla sama, chytla jsem se i sebetenčího stébla a držela se ho. Také jsem cítila až nenávist ke kamarádkám, které těhotenstvím celé zářily, a vůbec jsem se s nimi nechtěla družit, protože to jen prohlubovalo mé sebeobviňování a pocity frustrace. Myslím, že podobné stavy zažívají i ženy v poporodních depresích a ty, které mají náročné děti. Že je ty přešťastné a zamilované matky s hodnými dětmi serou. Je to o to těžší, že miminko už je na světě a je třeba se o něj postarat…”

Eliška V.

Přečíst celý příběh

Nabízíme další témata, která by vás mohla zajímat. Kam dále pokračovat?