Ve třetím měsíci po narození dítěte byl sledován samovolný pokles anxiety (pokles závažných úzkostných symptomů) o 8,3 % u žen a 5,6 % u mužů. Výsledky této studie naznačují, že určitá míra úzkosti je v postpartálním období běžnou reakcí. Avšak masivní úzkost rodičů, jež interferuje se schopností starat se o dítě a jež splňuje kritéria pro diagnózu duševního onemocnění, má krátkodobý i dlouhodobý negativní dopad na vývoj jejich dítěte (2).

Jedním z dlouhodobých aspektů dekompenzovaných úzkostných poruch a obsedantně­kompulzivní poruchy (OCD) v poporodním období je potenciální přenos symptomů na dítě (3). Úzkostné poruchy (generalizovaná úzkostná porucha, agorafobie, panická porucha), které jsou u matky či otce přítomné již před porodem, se po narození dítěte často prohlubují. Navíc jsou rizikovým faktorem pro rozvoj deprese (4).

Uvažovanou jednotkou se zdá být tzv. anxieta specifická pro poporodní období projevující se jen v situacích spojených s dítětem či mateřstvím obecně. Ta však nesmí splňovat kritéria OCD (5). U matek i otců se po porodu mohou objevit vtíravé myšlenky, že dítě upustí, nechtěně poraní či mu jinak ublíží. Na rozdíl od plně vyjádřené OCD však v tomto případě myšlenky nevyvolávají kompulzivní reakci.

Poporodní období je rizikové i pro rozvoj samotné OCD s incidencí 4 %. Zároveň již existující symptomy OCD mají tendenci v poporodním období často exacerbovat (6). Nejčastější obsahy obsesí u OCD se začátkem v poporodním období jsou kontaminace, agrese a symetrie (7). Ženy s OCD častěji odmítají novorozence kojit a složitěji navazují plnohodnotný vztah matka­dítě, což se projevuje ve snížené interakci s dítětem i narušeným fungováním celého rodinného systému.

První volbou v terapii úzkostných poruch v poporodním období je kognitivně behaviorální terapie, individuální či skupinová (např. v denním stacionáři). V těžších případech připadá v úvahu dlouhodobá medikace antidepresivy , případně krátkodobé využití benzodiazepinových a nebenzodiazepinových anxiolytik. V terapii OCD se uplatňují antidepresiva a augmentace antipsychotiky 2. generace.

Upozornění: Informace zde prezentované nejsou míněny jako náhrada za odborný úsudek ošetřujícího lékaře / lékařky. Doporučení ohledně těhotenství a kojení týkající se vaší konkrétní situace byste měli konzultovat se svým poskytovatelem zdravotní péče. Nezaručujeme ani nepřebíráme žádnou zodpovědnost nebo odpovědnost za přesnost nebo úplnost informací na této stránce.

Literatura:

1. Figueiredo B, Conde A. Anxiety and depression in wo­men and men from early pregnancy to 3­months postpar­tum. Arch Womens Ment Health. 2011 Jun;14(3): 247–255.
2. Fairbrother N, Young A, Janssen P, Antony M, Tucker E. Depression and anxiety during the perinatal period. BMC Psy­chiatry. 2015; 15: 206–213.
3. Challacombe FL, Salkovskis PM, Woolgar M, Wilkinson EL, Read J, Acheson R. Parenting and mother ­infant interactions in the context of maternal postpartum obsessive ­compulsive disorder: Effects of obsessional symptoms and mood. Infant Behav Dev. 2016; 44: 11­20.
4. Wenzel A, Haigen E, Jackson L, Brendle J. Anxiety symp­toms and disorders at eight weeks postpartum. J Anxiety Di­sord. 2005; 19(3): 295–311.
5. Fallon, V., Halford, J.C.G., Bennett, K.M. et al. Arch Womens Ment Health (2018) 21: 181. https://doi.org/10.1007/s00737­017­0775­0
6. Forray A, Focseneanu M, Pittman B, McDougle CJ, Epper­son CN. Onset and exacerbation of obsessive ­compulsive di­sorder in pregnancy and the postpartum period. J Clin Psy­chiatr y. 2010; 71(8): 1061–1068.
7. Uguz F, Akman C, Kaya N, Cilli AS. Postpartum ­onset obsessive ­compulsive disorder: incidence, clinical features, and related factors. J Clin Psychiatry. 2007 Jan; 68(1): 132–138