Poporodní deprese
Deprese je nejvíce studovanou duševní nemocí v poporodním období. Depresivní symptomy se po porodu vyskytují přibližně u 10–15 % rodiček, přičemž u 5 % z nich dosahují klinického obrazu těžké depresivní fáze (1).
Faktory, které nejvíce zvyšují riziko pro rozvoj poporodní deprese, jsou výskyt unipolární deprese kdykoliv před těhotenstvím (odds ratio, OR = 6,28; 95% CI = 4,86–8,13) (2) a anamnéza premenstruačního syndromu či premenstruační dysforické poruchy (OR = 2,05; 95% CI = 1,25–3,33) (3) .
Dalšími nezanedbatelnými rizikovými faktory jsou nepříznivá sociální situace či nedostatek opory ze strany otce dítěte. V poporodním období se ale zvyšuje také riziko vzniku deprese u otců. Dle meta-analýzy 43 studií se u 10,4 % mužů, kteří jsou nově otci, rozvine deprese, což je 2× více, než je populační riziko (4).
Při diagnostice poporodní deprese se opíráme o kritéria depresivní fáze uvedené v Mezinárodní klasifikaci nemocí (5), diferenciálně diagnosticky musíme odlišit tzv. poporodní blues, které může klinickým obrazem poporodní depresi připomínat. Průběh a prognóza je odlišná; poporodní blues vzniká v řádu dnů po porodu, má proměnlivý průběh a zpravidla samovolně odezní do 1–2 týdnů. Oproti tomu poporodní deprese nejčastěji vzniká do jednoho měsíce po porodu a má delší a závažnější průběh. Pro podrobnější informace o diferenciální diagnostice poporodní deprese a poporodního blues odkazujeme čtenáře na přehledovou práci na toto téma (6).
VIDEO – diferenciální diagnostika poporodních duševních poruch
Optimální péče o ženu s depresí, která plánuje graviditu, zahrnuje prekoncepční fázi (výběr bezpečného antidepresiva v těhotenství), udržovací fázi v době před a v průběhu gravidity (dosažení euthymie nejmenší účinnou dávkou zvoleného léku) a perinatální fázi bezprostředně před porodem a po porodu (prevence rozvoje poporodní deprese). Bezpečnostní profil antidepresiv v těhotenství naleznete zde.
Deprese a laktace
Hartová a kol. (7) nalezli asociaci mezi poporodní depresí matky a slabším přisáváním novorozence k prsu, nižším příjmem mléka a menším váhovým přírůstkem kojeného novorozence. Vyšší míra depresivní symptomatiky negativně koreluje s hladinami oxytocinu během kojení (8). Deprese v poporodním období je také asociována s kratší dobou kojení a předčasným ukončením kojení (9).
Přítomnost depresivních příznaků u žen v poporodním období negativně ovlivňuje jejich mateřskou roli (např. méně tělesného kontaktu s dítětem, nižší přenos pozitivních emocí a menší míra pozitivní stimulace dítěte) (10). Narušení raného citového přilnutí dítěte je jednou z příčin vyšší míry psychopatologie a opožděného kognitivního vývoje dětí matek s poporodní depresí v porovnání s dětmi nedepresivních matek (11, 12).
Cílem léčby je proto dosažení co nejkvalitnější remise. Základním terapeutickým postupem v léčbě lehčích forem poporodní deprese je psychoterapie, kde nejlepšího efektu dosahuje kognitivně behaviorální směr (13). KBT prvky obsahuje i námi vyvinutá mobilní aplikace Kogito. www.kogito.cz
U těžších forem onemocnění jsou metodou léčby antidepresiva, v nejvážnějších případech, neodpovídajících na předchozí intervence pak hospitalizace, kombinace psychofarmak, augmentace či aplikace elektrokonvulzivní terapie.
Upozornění: Informace zde prezentované nejsou míněny jako náhrada za odborný úsudek ošetřujícího lékaře / lékařky. Doporučení ohledně těhotenství a kojení týkající se vaší konkrétní situace byste měli konzultovat se svým poskytovatelem zdravotní péče. Nezaručujeme ani nepřebíráme žádnou zodpovědnost nebo odpovědnost za přesnost nebo úplnost informací na této stránce.
Literatura:
- Howard LM, Molyneaux E, Dennis C L, Rochat T, Stein A, Milgrom J. Non psychotic mental disorders in the perinatal period. Lancet 2014;384(9956): 1775–1788.
- Guintivano J, Sullivan PF, Stuebe AM, et al. Adverse life events, psychiatric history, and biological predictors of po-stpartum depression in an ethnically diverse sample of post¬partum women. Psychol Med. 2018; 48(7): 1190–1200.
- Turkcapar AF, Kadioglu N, Aslan E, et al. Sociodemographic and clinical features of postpartum depression among Turkish women: a prospective study. BMC Pregnancy Childb ir t h . 2015; 15: 10 8 –115.
- Paulson JF, Bazemore SD. (2010). Prenatal and postpartum depression in fathers and its association with maternal depression. JAMA. 2010; 303(19): 1961–1969
- Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: MKN10: Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize. Aktualizované vydání k 1. 1. 2018, Praha: Bomton Agency, 2017
- Šebela A, Hanka J, Mohr P. Diagnostika a moderní trendy v terapii poporodní deprese. Čes. Gynek., 2018; 83(6): 474–478
- Hart SL, Jackson SC, Boylan LM. Compromised weight gain, milk intake, and feeding behavior in breastfed newborns of depressive mothers. Journal of pediatric psychology. 2011; 36(8): 942–950.
- Stuebe AM, Grewen K, Meltzer Brody S. Association between maternal mood and oxytocin response to breastfeeding. Journal of Women’s Health. 2013; 22(4): 352–361
- Dias CC, Figueiredo B. Breastfeeding and depression: A systematic review of the literature. Journal of Affective Disorders. 2015; 171: 142–154.
- Righetti Veltema M, Conne Perréard E, Bousquet A, Manzano J. Postpartum depression and mother infant relationship at 3 months old. J Affect Disord, 2002, 70(3): 291–306
- Sanger C, Iles JE, Andrew CS, Ramchandani PG. Associations between postnatal maternal depression and psychological outcomes in adolescent offspring: a systematic review. Arch Womens Ment Health, 2015, 18(2): 147–162
- Stein A, Pearson RM, Goodman SH, et al. Effects of perinatal mental disorders on the fetus and child. Lancet, 2014, 38 4(9956): 180 0 –1819.
- Austin MP, et al. Clinical practice guidelines for depression and related disorders – anxiety, bipolar disorder and puerperal psychosis in the perinatal period. A guideline for primary care health professionals. Committee at GEA: Melbourne, Australia, 2011.
Autoři:
MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.
Národní ústav duševního zdraví, Klecany3. Lékařská Fakulta Univerzity Karlovy, Praha
MUDr. Jan Hanka
Národní ústav duševního zdraví, Klecany3. Lékařská Fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Mgr. et Bc. Anna Horáková
Národní ústav duševního zdraví, KlecanyFilozofická Fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Jazyková korektura:
Bc. Kristýna Hrdličková
Národní ústav duševního zdraví, KlecanyFilozofická Fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Je důležité sdílet své poznání s dalšími maminkami. Nejste v tom samy
Příběh anonymní maminky
Těhotenství bylo plánované, vše bez komplikací, do poslední chvíle jsem pracovala jako zdravotní sestra na těžkém oddělení. Měla jsem obavy z porodu, ale ne nic hrozného. Před porodem mi bylo oznámeno, že musím na plánovaný SC. To mě také nijak nerozhodilo, právě naopak, byla jsem ráda, že „vím“ do čeho jdu. Vše začalo v porodnici. Po operaci přišly silné bolesti. Když mi přinesli mé dítě, začala jsem plakat štěstím, že vše máme za sebou.
Nijak jsem si stále neuvědomovala, co přijde, a že je ze mě máma. Bolesti, nevyspání, kojení, trápení, pláč dítěte. V porodnici mi začalo být asi třetí den divně, začala jsem denně plakat, ale slyšela jsem od sester, že je vše normální, že je to hormonální koktejl. Nicméně partner zůstal s námi na nadstandardním pokoji dvě noci. Po pár dnech mi byla zastavena laktace ještě v porodnici.
Pláč neustupoval a já chtěla domů. Myslela jsem si, že doma mi bude lépe, ale doma to vše začalo. Ten nekončící kolotoč vyčerpání, vstávání, pleny, krmení, řvoucí dítě a já prvorodička nevěděla, co s plačícím dítětem. Radost, láska ani pocit štěstí nepřicházel. Já byla stále v myšlenkách, že mít dítě byla největší chyba v životě, a tak jsem plakala společně s malou. Všude kolem fotky spokojených, nalíčených maminek. A ze mě chodící troska.
