Prevalence rozvoje akutní psychotické epizody v poporodním období je 1–2 na 1 000 porodů (1). Aplikujeme‑li prevalenční data na naše prostředí, můžeme odhadovat, že se v České republice ročně rozvine poporodní psychóza u 110–220 žen (www.czso.cz).

Pokud diagnostikujeme psychotickou poruchu v poporodním období, pak se může jednat buď o nově rozvinuté onemocnění, psychotickou poruchu s počátkem v poporodním období („laktační psychóza“), anebo o exacerbaci již dříve existujícího onemocnění (relaps schizofrenie, schizoafektivní poruchy aj.)

Prvními klinickými projevy poporodní psychózy jsou snížená potřeba spánku, elevovaná nálada a emoční dysregulace, které v řádu hodin či maximálně jednotlivých dnů přecházejí do desorganizovaného psychotického syndromu (2). K rizikům neléčené či pozdě zachycené poporodní psychózy patří sebevražda matky nebo raritní, ale tragické případy infanticidy (3).

Prognóza léčené poporodní psychózy je obecně velmi dobrá, ale doba plné rekonvalescence může dosahovat až 12 měsíců (4). Poporodní psychóza matky má tedy v důsledku velký negativní dopad na raný vývoj dítěte i partnerský vztah (5).

Etiologie a rizikové faktory

Zastaralý a nepřesný název „laktační psychóza“ odkazuje na kauzální roli prolaktinu v etiologii poporodní psychózy. Tato hypotéza však nebyla nikdy potvrzena a role prolaktinu, estrogenů a progesteronu v etiologii poporodní psychózy zůstává stále neobjasněna (6). Etiologie poporodní psychózy je i přes rostoucí počet genetických a neuroendokrinologických studií zatím nejasná.

Dosavadní výsledky naznačují, že by se mohlo jednat o genetický subtyp bipolární afektivní poruchy (7). Podle mnoha autorů je poporodní psychóza prvním klinickým projevem dříve nevyjádřené bipolární afektivní poruchy (8). Nejrizikovějším faktorem pro vznik poporodní psychózy je rovněž anamnéza bipolární afektivní poruchy.

Navíc ženy, které již v minulosti poporodní psychózu prodělaly, jsou ve vysokém riziku rozvoje další epizody po následujícím porodu (rekurence 57 %, 95% CI = 44–69), a to i přesto, že v mezidobí neměly potíže s duševním zdravím (9). Nicméně u 50 % žen s poporodní psychózou nejsou rizikové faktory stále jasně vypátratelné (10).

Poporodní psychóza a laktace

Laktace a s ní spojená vyšší hladina prolaktinu není prokazatelně rizikovým faktorem rozvoje poporodní psychózy (11). Farmakologické ukončení laktace jako prevence rozvoje poporodní psychózy u žen v riziku není proto doporučováno.

Naopak zástava laktace pomocí agonistů D2 receptorů (bromokriptin, kabergolin) může riziko rozvoje psychotické epizody zvyšovat (12). Pokud to stav matky, užívané léky a vybavení oddělení umožňuje, je obecně doporučováno v laktaci a kojení pokračovat i za hospitalizace (13).

Specializované psychiatrické oddělení umožňující kontakt matky s dítětem za supervize personálu (Mother‑Baby Unit) však zatím existují jen v zahraničí. U nás je situace často taková, že pravidelný kontakt mezi hospitalizovanou matkou a jejím dítětem není možný. V těchto případech ideálně volíme nefarmakologické metody postupné zástavy laktace (např.  doporučujeme prsy vyvázat a  stáhnout  – mechanický tlak laktaci potlačuje; a dále mléko neodstříkávat – tímto procesem se totiž tvorba mléka stimuluje).

Informace o antipsychoticích v laktaci naleznete zde.

Upozornění: Informace zde prezentované nejsou míněny jako náhrada za odborný úsudek ošetřujícího lékaře / lékařky. Doporučení ohledně těhotenství a kojení týkající se vaší konkrétní situace byste měli konzultovat se svým poskytovatelem zdravotní péče. Nezaručujeme ani nepřebíráme žádnou zodpovědnost nebo odpovědnost za přesnost nebo úplnost informací na této stránce.

Literatura:

1. Jones I, Chandra PS, Dazzan P, Howard LM. Bipolar disorder, affective psychosis, and schizophrenia in pregnancy and the post ‑partum period. Lancet. 2014; 384: 1789–1799.
2. Heron J, McGuinness M, Robertson Blackmore E, Craddock N, Jones I. Early postpartum symptoms in puerperal psycho‑sis. Br J Obstet Gynaecol. 2008; 115: 348–353.
3. Spinelli MG. Postpartum psychosis: detection of risk and management. Am J Psychiatry. 2009 Apr;166(4): 405–408.
4. Sit D, Rothschild AJ, Wisner KL. A  review of postpartum psychosis. J Womens Health (Larchmt). 2006; 15(4):352–68.
5. Holford N, Channon S, Heron J, Jones I. The impact of po‑stpartum psychosis on partners. BMC Pregnancy Childbirth. 2018 Oct 23;18(1): 414.
6. Di Florio A, Smith S, Jones  I. Postpartum psychosis. The Obstetrician & Gynaecologist 2013; 15: 145–150.
7. Jones I, Craddock N. Familiality of the puerperal trigger in bipolar disorder: results of a family study. Am J Psychiat‑ry 2001; 158: 913–917.
8. Robertson E, Jones I, Haque S, Holder R, Craddock N. Risk of puerperal and non ‑puerperal recurrence of illness following bipolar affective puerperal (post ‑partum) psychosis. The Bri‑tish Journal of Psychiatry. 2005; 186(3): 258–259.
9. Blackmore ER, Rubinow DR, O‘Connor TG, Liu X, Tang W, Craddock N, Jones I. Reproductive outcomes and risk of sub‑sequent illness in women diagnosed with postpartum psy‑chosis. Bipolar disorders. 2013; 15(4): 394–404.
10. Rajkumar, RP. Prolactin and psychopathology in schizo‑phrenia: a literature review and reappraisal. Schozophrenia Res Treat. 2014; 12: 34.
11. Snellen M, Power J, Blankley G, Galbally M. Pharmacologi‑cal lactation suppression with D2 receptor agonists and risk of postpartum psychosis: A systematic review. Aust N Z J Ob‑stet Gynaecol. 2016 Aug; 56(4): 336–340.
12. Austin M ‑P, Highet N and the Expert Working Group. Mental Health Care in the Perinatal Period: Australian Clini‑cal Practice Guideline. 2017.
13. Howard LM, Goss C, Leese M, Appleby L, Thornicroft, G. The psychosocial outcome of pregnancy in women with psy‑chotic disorders. Schizophr. Res., 2004, 71: 49–60