Poporodní deprese

Po porodu je velmi obvyklé, že se u maminky objeví tzv. „baby blues,“ tedy emoční přecitlivost, obavy a úzkosti ohledně miminka. Tento stav je způsoben hormonálními změnami v těle a zpravidla do dvou týdnů od porodu odezní. Pokud však u vás po většinu času převažuje smutná nálada, ztráta radosti a zájmů či pocity viny, může se jednat o depresi.

Jaké mohou být symptomy poporodní deprese?

Skleslá nálada
Převažující pocity smutku
Pokleslá nálada se během dne výrazně nemění
Málo energie a snížená aktivita
Zvýšená únavnost
Apatie
Zhoršená schopnost radovat se
Ztráta zájmu o aktivity, které dříve byly vnímány jako příjemné
Snížené sebevědomí a sebedůvěra
Pocity viny i z drobných událostí až pocity bezcennosti
Myšlenky na sebevraždu
Citelné zpomalení v pohybu, mimice, gestikulaci i v myšlení (pocit, jako by svět byl „za mlhou“)
Agitovanost, neklid, nepokoj, podrážděnost
Problémy se spánkem: nespavost a časné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná spavost, ale bez pocitu odpočinutí
Změna chuti k jídlu
Ztráta libida
Změny nálady nejsou výrazně ovlivnitelné vnějšími událostmi

Příznaky přetrvávají alespoň 2 týdny. Nemusí se objevit všechny a zároveň mohou být různé intenzity. Bez pomoci však mají tendenci se prohlubovat.

Pokud myslíte na to, že byste si mohla ublížit nebo ukončit svůj život, je důležité o svých pocitech někomu říct. Obraťte se na svého partnera, rodinného příslušníka, kamarádku, lékaře nebo zavolejte na jednu z krizových linek, které fungují celorepublikově a nonstop:

Pražská linka důvěry:

222 580 697

Linka první psychické pomoci:

116 123

Jak častá je poporodní deprese?

I když vám to tak nyní možná připadá, se svými pocity nejste sama. Více než jedna z deseti maminek zažije do jednoho roku po porodu svého dítěte depresivní epizodu. Také otcové mohou s depresí po narození potomka bojovat. Je důležité uvědomit si, že za své pocity nemůžete a že deprese není vaším selháním. Dá se účinně léčit. Nebojte se říct si o pomoc.

Co depresi způsobuje?

Za své pocity byste se neměla obviňovat. Deprese se může rozvinout u kohokoliv, není to vaše chyba.

Zvýšené riziko rozvinutí deprese po porodu však mají ženy, které

V minulosti trpěly psychickými obtížemi, především se již potýkaly s depresí
Měli psychické potíže během těhotenství
Nemají oporu v blízkých vztazích
Mají problémy ve vztahu se svým partnerem
Se v nedávné době potýkaly s náročnými stresujícími životními událostmi
Zažily baby blues

Kam se obrátit pro pomoc?

I když to může být těžké, je důležité si o svých pocitech promluvit s někým, komu důvěřujete. Možná vám teď připadá, že vám okolí nemůže porozumět, nevyznáte se sama v sobě, nechápete, odkud se špatné pocity berou. Říct si o pomoc je nicméně důležitým a odvážným krokem, který začíná úspěšnou léčbu.

Promluvte si se svým partnerem, rodinným příslušníkem, kamarádkou nebo kamarádem
Obraťte se na svého gynekologa či praktického lékaře
Zavolejte na jednu z celorepublikových nonstop krizových linek (Pražská linka důvěry: 222 580 697; Linka první psychické pomoci: 116 123)
Obraťte se na organizaci Úsměv mámy, kde se můžete spojit s maminkami, které během těhotenství bojovaly se stejnými pocity

Dále patrně budete odkázána na odborníka v oblasti duševního zdraví v těhotenství, který vám pomůže nastavit vhodnou léčbu deprese a pomůže vám projít tímto náročným obdobím.

Léčba deprese

Léčba deprese se zpravidla skládá z kombinace technik, které můžete provádět sama, psychoterapie a případně farmakologické léčby. Přístup ke klientovi je vždy zcela individuální. Záleží na jeho aktuální situaci a možnostech na vážnosti symptomů nebo na předchozí historii duševního onemocnění. Co vyhovuje a pomůže jedné ženě, nemusí vyhovovat a pomoct druhé. Nebojte se daného odborníka na cokoliv ptát a vyslovit jakékoliv své obavy či znepokojení. Pro jaký typ léčby deprese se rozhodnete bude vždy vaše rozhodnutí. Odborník vám postup může doporučit, vysvětlí jeho principy, výhody a případná rizika a zodpoví všechny vaše otázky.

U užívání psychofarmak po porodu a při kojení si můžete přečíst více zde.

Jak můžete s depresí už nyní bojovat?

Promluvte si s někým, komu důvěřujete, o svých pocitech, např. s partnerem, rodinným příslušníkem, blízkým kamarádem
Identifikujte, jaké situace vám působí největší stres, a zkuste je co nejvíc minimalizovat. I když to ne vždy lze a někdy je to velmi těžké
Zařaďte do každého dne pravidelný pohyb, procházky a pobyt na čerstvém vzduchu – pokud to jde
Vyzkoušejte těhotenskou jógu, techniky mindfulness, meditaci a relaxační cvičení
Jezte pravidelně a zdravě alespoň třikrát denně, i když nemáte chuť k jídlu
Vyhněte se alkoholu, cigaretám a kofeinu. Mohou špatné pocity ještě zhoršit a ublížit vašemu děťátku
Další informace, jak o sebe pečovat, naleznete na webu Opatruj.se
Zkuste pracovat s naší aplikací Kogito

Autoři:

MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.

Národní ústav duševního zdraví, Klecany
3. Lékařská Fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Jazyková korektura:

Bc. Kristýna Hrdličková

Národní ústav duševního zdraví, Klecany
Filozofická Fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Je důležité sdílet své poznání s dalšími maminkami. Nejste v tom samy

Příběh anonymní maminky

Těhotenství bylo plánované, vše bez komplikací, do poslední chvíle jsem pracovala jako zdravotní sestra na těžkém oddělení. Měla jsem obavy z porodu, ale ne nic hrozného. Před porodem mi bylo oznámeno, že musím na plánovaný SC. To mě také nijak nerozhodilo, právě naopak, byla jsem ráda, že „vím“ do čeho jdu. Vše začalo v porodnici. Po operaci přišly silné bolesti. Když mi přinesli mé dítě, začala jsem plakat štěstím, že vše máme za sebou.

Nijak jsem si stále neuvědomovala, co přijde, a že je ze mě máma. Bolesti, nevyspání, kojení, trápení, pláč dítěte. V porodnici mi začalo být asi třetí den divně, začala jsem denně plakat, ale slyšela jsem od sester, že je vše normální, že je to hormonální koktejl. Nicméně partner zůstal s námi na nadstandardním pokoji dvě noci. Po pár dnech mi byla zastavena laktace ještě v porodnici.

Pláč neustupoval a já chtěla domů. Myslela jsem si, že doma mi bude lépe, ale doma to vše začalo. Ten nekončící kolotoč vyčerpání, vstávání, pleny, krmení, řvoucí dítě a já prvorodička nevěděla, co s plačícím dítětem. Radost, láska ani pocit štěstí nepřicházel. Já byla stále v myšlenkách, že mít dítě byla největší chyba v životě, a tak jsem plakala společně s malou. Všude kolem fotky spokojených, nalíčených maminek. A ze mě chodící troska.

Přečíst celý příběh

Paní Tereza říká:

Nejtěžší bylo přijmout, že nejsem šťastná a z vysněného života se stala noční můra. Mateřství si zkrátka neužívám i když bych prý měla. Zabrat mi dalo opravdu to, že moje poporodní deprese vyústily v silnou spánkovou poruchu, to mi hodně zkomplikovalo život a velmi dlouho jsem se z toho dostávala.

RP říká:

Na porod jsem se hodně připravovala a těšila. Všechno ale bylo špatně. Myslím, že i díky tomu nebylo šestinedělí zalité sluncem tak, jak by mělo (takový pocit jsem z okolí měla). Žádná euforie, zamilovanost. Jen bolest, smutek, touha vrátit vše zpět. Dnes (skoro 10m po) už mám ráda svou novou roli, porod snad pomůže vyřešit terapie. Všem maminkám přeji hlavně to, aby na své trápení nebyly samy.

Paní Petra říká:

S dětmi jsem najednou přestala zvládat svoje emoce. Hnala jsem se za dokonalosti,abych nevypadala jako špatná mama. Vnitřně jsem trpěla a plakala čím dal častěji. Chyběl mi můj život před dětmi. Ten pocit nadechnuti se. Skončila jsem na antidepresivech.

Paní Katka říká:

Když se syn narodil, vůbec nic jsem necítila, žádná láska až za hrob. Cítila jsem se provinile, zmateně a byla příšerně unavená. Vztah jsme spolu hledali nakonec několik let....

V.T. říká:

Nejtěžší byl začátek. Příchod z porodnice, velké komplikace po císaři a neschopnost se starat o mého syna. Nebylo mléko ani láska. A já se tak nenáviděla.

JK říká:

Nejtěžší bylo přijmout fakt, že jsem najednou zavřená mezi čtyřmi stěnami s malým cizincem a můj do té doby společenský život je fuč. Můj neúspěch byl asi ten, že jsem nedovedla říct o pomoc dřív a první tři měsíce svého dítěte mám komplet vymazané. Zabrat mi dalo vyhrabat se z poporodní deprese a úzkosti mě děsí někdy ještě teď. Můj syn je ale dokonalý. <3

Anonym říká:

Po porodu mi neustále chodily zprávy, jak musím být šťastná a jak si určitě užívám miminko. Já byla fyzicky i psychicky na dně, žádnou radost jsem necítila a byla jsem přesvědčená, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Dcerku jsem začala opravdu milovat a užívat si ji až tak po 3 měsících.

Paní Lenka říká:

Pro mě bylo nejhorší totální vyčerpání po druhém porodu. Dostavilo se potom i spoustu jiných - hlavně fyzických potíží a výsledkem byla diagnóza poporodní deprese. Antidepresiva beru již přes rok a brzy budu vysazovat úplně. Konečně můžu zase normálně žít.

Paní Kristýna říká:

Čekala jsem, že mateřská láska je automatická a pocítím ji hned po tom, co dcerku budu držet v náručí a velice mě vyděsilo, když jsem po porodu byla úplně prázdná. Do toho od začátku problém s kojením a pocit hrozného selhání, když jsem malé dala umělé mléko. Vše se srovnalo po pár týdnech, ale bylo to mé nejtěžší období, po psychické stránce jsem si sáhla na dno a opravdu se nenáviděla.

Paní Petra říká:

Šestinedělí bylo nejtemnější období mého života. Období plné vyčerpanosti, pochybností a pláče. Chyběl mi spánek a můj starý život. Chtěla jsem utéct někam hodně daleko. Bylo těžké zvyknout si na to být matkou a přijmout svůj nový život. Nejtěžší bylo zbavit se předsudků, jak by to mělo být a není (absence zamilovanosti a pocitu štěstí hned na začátku). Skrz tyto zkušenosti jsem pochopila, jak moc jsme my ženy vnitřně silné.