Úzkosti a panické poruchy

Je normální, že během těhotenství cítíte určitou úzkost a obavy. Pokud u vás však úzkostné pocity přetrvávají po většinu času, jen těžko se dokážete zklidnit nebo máte pocit, že své nepříjemné myšlenky nemůžete zastavit, možná potřebujete pomoc odborníka.

Jaké mohou být symptomy úzkostí v těhotenství?

Nadměrné zabývání se starostmi a stresujícími, úzkostnými myšlenkami
Neschopnost zastavit a kontrolovat vlastní úzkostné myšlenky
Problém relaxovat, zklidnit se
Podrážděnost i kvůli drobnostem
Pocity nervozity
Pocit ohrožení
Strach a obavy o sebe, o miminko nebo o své blízké
Neschopnost soustředit se
Třes, svalové napětí, pocení
Pocit sevřeného žaludku
Nucení na močení
Světloplachost

Příznaky se nemusí objevit všechny a zároveň mohou být různé intenzity. Bez pomoci však mají tendenci se prohlubovat.

Úzkostných poruch rozlišujeme několik typů. Generalizovaná úzkost je taková, která je přetrvávající, nepříjemné pocity a myšlenky nemizí. Úzkostné pocity nejsou vztaženy ke konkrétním vnějším událostem a okolnostem, objevuje se jakoby bez důvodu.

Některé ženy mohou v těhotenství zažívat panické ataky. V situaci probíhající panické ataky můžete být velmi vyděšená a bát se o své zdraví nebo o svůj život. Symptomy totiž mohou připomínat např. srdeční infarkt. Mezi symptomy panické ataky patří:

Zrychlený tlukot srdce
Strach, obava o svůj život
Bolest na hrudi
Problém nadechnout se
Ztráta rovnováhy, motání se
Pocit na omdlení
Pocení
Mravenčení po těle
Sevřený žaludek

Panické ataky přichází nečekaně, bez reakce na vnější podněty, a proto mohou člověka velmi vyděsit. Zpravidla však po 5-20 minutách odezní.

Ženy se během těhotenství mohou potýkat také s opakovanými vtíravými myšlenkami a nutkavými činy; tedy nápady nebo představami, které se znovu a znovu vtírají do hlavy a nejde jim zabránit. Takové myšlenky pak doprovází různé rituály, kterými se člověk snaží odvrátit nějakou velmi nepravděpodobnou ohrožující událost. O obsedantně-nutkavé poruše si můžete přečíst zde.

Úzkostem, které se objevují v reakci na nějakou velmi konkrétní situaci nebo předmět, říkáme fobie. Dokonce i pouhá představa daného předmětu či situace vzbuzuje v člověku velký strach, úzkost a doprovodné reakce, např. pocení, bušení srdce či sevřený žaludek. V těhotenství se mohou ženy potýkat s tokofobií, tedy strachem z porodu. Těhotenství může komplikovat třeba i strach z jehel nebo nemocnic, protože může u některých žen vést k vyhýbání se důležitým lékařským prohlídkám.

Jak častá je perinatální úzkost?

Možná si teď přijdete osamělá a zmatená, nevíte, jak svému okolí vysvětlit, co prožíváte. Vězte však, že s podobnými pocity nejste sama. Ve skutečnosti až každá desátá žena bojuje v těhotenství s úzkostmi.

Co úzkost způsobuje?

Za své pocity byste se neměla obviňovat. Úzkost se může rozvinout u kohokoliv, není to vaše chyba.

Zvýšené riziko rozvinutí úzkostí však mají ženy, které

Mají historii úzkostných poruch v rodině
Trpěly úzkostmi v minulosti
Zažily traumatickou událost či velmi vysokou míru stresu
Trpí depresí
Trpí dlouhodobou nebo bolestivou nemocí

Kam se obrátit pro pomoc?

Některé budoucí maminky mohou cítit pocity viny, protože pro ně těhotenství není krásným bezstarostným obdobím, jakým by podle jejich okolí mělo být. Za své úzkosti ale nemůžete! O svých pocitech se nemusíte stydět mluvit. Naopak, sdílet to, co vás trápí, a vyhledat odbornou pomoc je nyní velmi důležité a odvážné.

Promluvte si se svým partnerem, rodinným příslušníkem, kamarádkou nebo kamarádem
Obraťte se na svého gynekologa či praktického lékaře
Zavolejte na jednu z celorepublikových nonstop krizových linek (Pražská linka důvěry: 222 580 697; Linka první psychické pomoci: 116 123)
Obraťte se na organizaci Úsměv mámy, kde se můžete spojit s maminkami, které během těhotenství bojovaly se stejnými pocity

Dále patrně budete odkázána na odborníka v oblasti duševního zdraví v těhotenství, který vám pomůže nastavit vhodnou léčbu úzkostí a pomůže vám projít tímto náročným obdobím.

Léčba úzkosti

Léčba úzkosti se zpravidla skládá z kombinace technik, které můžete provádět sama, psychoterapie a případně farmakologické léčby. Přístup ke klientovi je vždy zcela individuální. Co vyhovuje a pomůže jedné budoucí mamince, nemusí vyhovovat a pomoct druhé. Nebojte se daného odborníka na cokoliv ptát a vyslovit jakékoliv své obavy či znepokojení. Pro jaký typ léčby úzkostí se rozhodnete bude vždy vaše rozhodnutí. Odborník vám postup může doporučit, vysvětlí jeho principy, výhody a případná rizika a zodpoví všechny vaše otázky.

U užívání psychofarmak v těhotenství si můžete přečíst více zde.

Jak můžete s úzkostí už nyní bojovat?

Promluvte si s někým, komu důvěřujete, o svých pocitech, např. s partnerem, rodinným příslušníkem, blízkým kamarádem
Identifikujte, jaké situace vám působí největší stres, a zkuste je co nejvíc minimalizovat. I když to ne vždy lze a někdy je to velmi těžké
Zařaďte do každého dne pravidelný pohyb, procházky a pobyt na čerstvém vzduchu
Vyzkoušejte těhotenskou jógu, techniky mindfulness, meditaci a relaxační cvičení
Jezte pravidelně a zdravě
Vyhněte se alkoholu, cigaretám a kofeinu. Mohou špatné pocity ještě zhoršit a ublížit vašemu děťátku
Stáhněte si aplikaci Kogito
Pečujte o svoji psychiku dle návodů na webu Opatruj.se

Je důležité sdílet své poznání s dalšími maminkami. Nejste v tom samy

Příběh Paní V. maminky

„Moje cesta za mateřstvím byla provázena doslova duněním biologických hodin. Ne snad, že bych ho nějak extrémně odkládala, alespoň ne na dnešní poměry, ale vhodné podmínky prostě nenastaly hned. Samotná snaha o početí také neprobíhala zrovna dvakrát hladce, takže v okamžiku, kdy jsem konečně otěhotněla, mě sice zaplavil pocit štěstí, ale ten byl brzy vystřídán pocity poněkud odlišnými.

Zmocnil se mě totiž strach, který postupně narůstal. Nechtěla jsem o svůj požehnaný stav za žádnou cenu přijít a nedokázala jsem se postavit nepříjemným myšlenkám, které se mi tu a tam vkrádaly do hlavy. Toužila jsem mít pod kontrolou veškeré okolnosti a asi nemusím zdůrazňovat, že to prostě nejde. A jak to vypadalo konkrétně?

No nejdřív celkem nevinně, prostě jsem neustále studovala, co těhotné mohou a nemohou. Je opravdu s podivem, kolik nesmyslným informací se můžeme dočíst na některých stránkách i v některých časopisech. Racionální uvažování však u mě tehdy ustupovalo do pozadí, takže jsem se preventivně řídila všemi radami. Člověk by řekl, že jsem pak měla konečně klid, ovšem tak to bohužel v reálu nefunguje. Jakmile se nějaké své obavě podřídíte, mysl to bere jako signál k vytvoření další. A ty byly čím dál víc absurdní, čehož jsem si byla plně vědoma, ale přesto jsem se jich nebyla schopná zbavit.

Už tehdy se ve mně rozsvítila červená kontrolka a rozhodla jsem se vyhledat pomoc psycholožky. Možná tomu nikdo neuvěří, ale já jsem sice vždycky byla poněkud labilní, ale rozhodně ne přehnaně úzkostlivá a bojácná. Nové pocity mě tak celkem vyděsily.”

Přečíst celý příběh

P. říká:

Nejhorší bylo těhotenství, ze dne na den jsem byla vytržená ze svého světa a můj život se scvrkl na zvracení a strach, že to dítě nebudu milovat. A trvalo to skoro celé těhotenství.

S. říká:

V těhotenství se mi rozjely stavy uzkosti. Vymyslela jsem si problem, ktery me stale vedl k myslence mnozicich se bakterii, rozsirujicich se vsude a me nasledne smrti. Vyhledala jsem pomoc, abych neuskodila memu jeste nenarozenemu synovi. Situaci jsem zvládla.

R. říká:

Celý život mám sklony k úzkostem, byl to i jeden z důvodů, proč jsem mateřství dlouho odkládala. Teď jsem šťastná a vděčná, že mám zdravého synka.

Anonym říká:

Začelo to ujišťováním jestli jsem se nebouchla do břicha musela jsem se každého ptát pak po porodu dcery to bylo hroší taky ujišťování jestli mi nespadla ja věděla že ne ale musela jsem se zeptat jestli jsem ji nechtic nebouchla a nemohla jsem vůbec spát kontrolovala jsem jestli dýchá atd.. a pak začalo peklo ze dne na den jsem k malé nic necítila byla jsem prázdná začala jsem mít černé myšlenky paniky strach byt s malou sama ze ji neco udělám

Anonym říká:

Běhěm těhotenství jsem občas prožívala velmi úzkostné stavy, pocity přehlcenosti a zmatenosti. Moc změn najednou (otěhotnění, stěhování, rekonstrukce bytu, změna práce a nespokojenost s novou prací a novým bydlením). Celé těhotenství bylo bez fyzických problémů bez prvotrimestrálních nevolností atd. Akorát ke konci mi bylo občas psychicky a fyzicky zle (bušení srdce bolest hlavy problémy se zrakem).

JK říká:

Nejtěžší bylo přijmout fakt, že jsem najednou zavřená mezi čtyřmi stěnami s malým cizincem a můj do té doby společenský život je fuč. Můj neúspěch byl asi ten, že jsem nedovedla říct o pomoc dřív a první tři měsíce svého dítěte mám komplet vymazané. Zabrat mi dalo vyhrabat se z poporodní deprese a úzkosti mě děsí někdy ještě teď. Můj syn je ale dokonalý. <3

Anonym říká:

Po porodu mi neustále chodily zprávy, jak musím být šťastná a jak si určitě užívám miminko. Já byla fyzicky i psychicky na dně, žádnou radost jsem necítila a byla jsem přesvědčená, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Dcerku jsem začala opravdu milovat a užívat si ji až tak po 3 měsících.

Paní Lenka říká:

Pro mě bylo nejhorší totální vyčerpání po druhém porodu. Dostavilo se potom i spoustu jiných - hlavně fyzických potíží a výsledkem byla diagnóza poporodní deprese. Antidepresiva beru již přes rok a brzy budu vysazovat úplně. Konečně můžu zase normálně žít.

Paní Kristýna říká:

Čekala jsem, že mateřská láska je automatická a pocítím ji hned po tom, co dcerku budu držet v náručí a velice mě vyděsilo, když jsem po porodu byla úplně prázdná. Do toho od začátku problém s kojením a pocit hrozného selhání, když jsem malé dala umělé mléko. Vše se srovnalo po pár týdnech, ale bylo to mé nejtěžší období, po psychické stránce jsem si sáhla na dno a opravdu se nenáviděla.

Paní Petra říká:

Šestinedělí bylo nejtemnější období mého života. Období plné vyčerpanosti, pochybností a pláče. Chyběl mi spánek a můj starý život. Chtěla jsem utéct někam hodně daleko. Bylo těžké zvyknout si na to být matkou a přijmout svůj nový život. Nejtěžší bylo zbavit se předsudků, jak by to mělo být a není (absence zamilovanosti a pocitu štěstí hned na začátku). Skrz tyto zkušenosti jsem pochopila, jak moc jsme my ženy vnitřně silné.