Poporodní úzkosti

Je normální, že čerstvé maminky cítí určitou úzkost a obavy o své miminko. Pokud však máte velké obavy a úzkosti po většinu dne, máte pocit, že své nepříjemné myšlenky nedokáže kontrolovat, a tento stav výrazně zasahuje do vašeho každodenního fungování, možná potřebujete pomoc odborníka.

Jaké mohou být symptomy poporodních úzkostí?

Mnoho žen zažívá po porodu výkyvy nálady a zvýšenou emotivitu. Říkáme tomu „baby blues“ a zpravidla tento stav do pár dnů odezní. Také je normální cítit po porodu určité obavy o sebe nebo o své miminko. Můžete mít strach, že se mu něco špatného stane nebo že nebudete vědět, jak se o něj správně postarat. Tyto pocity se ale časem zmírňují. Oproti tomu poporodní úzkosti mají tendenci se prohlubovat. Nepříjemné pocity a myšlenky jdou jen velmi těžko ovládat, mohou se objevit bez jasné vnější příčiny a jen tak nezmizí, jsou jen těžko odvratitelné.

Mezi symptomy úzkosti patří:

Nadměrné zabývání se starostmi a stresujícími, úzkostnými myšlenkami
Neschopnost zastavit a kontrolovat vlastní úzkostné myšlenky
Problém relaxovat, zklidnit se
Podrážděnost i kvůli drobnostem
Pocity nervozity
Pocit ohrožení
Strach a obavy o sebe, o miminko nebo o své blízké
Neschopnost soustředit se
Vyhýbavé chování, např. vyhýbání se určitým místům nebo situacím, protože působí ohrožujícím dojmem
Potřeba neustále ujišťování, např. od svých blízkých nebo lékařů
Třes, svalové napětí, pocení
Pocit sevřeného žaludku
Nucení na močení
Světloplachost

Příznaky se nemusí objevit všechny a zároveň mohou být různé intenzity.

Úzkostných poruch rozlišujeme několik typů. Generalizovaná úzkost je taková, která je přetrvávající, nepříjemné pocity a myšlenky nemizí. Úzkostné pocity nejsou vztaženy ke konkrétním vnějším událostem a okolnostem, objevuje se jakoby bez důvodu.

Některé ženy mohou po porodu zažívat panické ataky. V situaci probíhající panické ataky můžete být velmi vyděšená a bát se o své zdraví nebo o svůj život. Symptomy totiž mohou připomínat např. srdeční infarkt. Mezi symptomy panické ataky patří:

Zrychlený tlukot srdce
Strach, obava o svůj život
Bolest na hrudi
Problém nadechnout se
Ztráta rovnováhy, motání se
Pocit na omdlení
Pocení
Mravenčení po těle
Sevřený žaludek

Panické ataky přichází nečekaně, bez reakce na vnější podněty, a proto mohou člověka velmi vyděsit. Zpravidla však po 5-20 minutách odezní.

Ženy se po porodu mohou potýkat také s opakovanými vtíravými myšlenkami a nutkavými činy; tedy nápady nebo představami, které se znovu a znovu dostávají do hlavy a nejde jim zabránit. Takové myšlenky pak doprovází různé rituály, kterými se člověk snaží odvrátit nějakou velmi nepravděpodobnou ohrožující událost. O obsedantně kompulzivní poruše si můžete přečíst zde.

Úzkostem, které se objevují v reakci na nějakou velmi konkrétní situaci nebo předmět, říkáme fobie. Dokonce i pouhá představa daného předmětu či situace vzbuzuje v člověku velký strach, úzkost a doprovodné reakce, např. pocení, bušení srdce či sevřený žaludek.

U některých rodičů se může rozvinout posttraumatická stresová porucha, např. následkem velmi náročného porodu – bližší informace naleznete zde.

Jak častá je perinatální úzkost?

Možná si teď přijdete osamělá a zmatená, nevíte, jak svému okolí vysvětlit, co prožíváte. Vězte však, že s podobnými pocity nejste sama. Úzkostné poruchy se mezi ženami po porodu objevují častěji než ve zbytku populace. Až každá desátá žena bojuje po porodu s úzkostmi.

Co úzkost způsobuje?

Za své pocity byste se neměla obviňovat. Úzkost se může rozvinout u kohokoliv, není to vaše chyba.

Zvýšené riziko rozvinutí úzkostí však mají ženy, které

Mají historii úzkostných poruch v rodině
Trpěly úzkostmi v minulosti
Zažily traumatickou událost či velmi vysokou míru stresu
Trpí depresí
Trpí dlouhodobou nebo bolestivou nemocí
Měly komplikované těhotenství nebo porod

Kam se obrátit pro pomoc?

Některé budoucí maminky mohou cítit pocity viny, protože pro ně těhotenství není krásným bezstarostným obdobím, jakým by podle jejich okolí mělo být. Za své úzkosti ale nemůžete!

O svých pocitech se nemusíte stydět mluvit. Naopak, sdílet to, co vás trápí, a vyhledat odbornou pomoc je nyní velmi důležité a odvážné.

Promluvte si se svým partnerem, rodinným příslušníkem, kamarádkou nebo kamarádem
Obraťte se na svého gynekologa či praktického lékaře
Zavolejte na jednu z celorepublikových nonstop krizových linek (Pražská linka důvěry: 222 580 697; Linka první psychické pomoci: 116 123)
Obraťte se na organizaci Úsměv mámy, kde se můžete spojit s maminkami, které během těhotenství bojovaly se stejnými pocity

Dále patrně budete odkázána na odborníka v oblasti duševního zdraví v těhotenství, který vám pomůže nastavit vhodnou léčbu deprese a pomůže vám projít tímto náročným obdobím.

Léčba úzkosti

Léčba úzkosti se zpravidla skládá z kombinace technik, které můžete provádět sama, psychoterapie a případně farmakologické léčby. Přístup ke klientovi je vždy zcela individuální. Co vyhovuje a pomůže jedné ženě, nemusí vyhovovat a pomoct druhé. Nebojte se daného odborníka na cokoliv ptát a vyslovit jakékoliv své obavy či znepokojení. Pro jaký typ léčby úzkostí se rozhodnete bude vždy vaše rozhodnutí. Odborník vám postup může doporučit, vysvětlí jeho principy, výhody a případná rizika a zodpoví všechny vaše otázky.

U užívání psychofarmak při kojení si můžete přečíst více zde.

Jak můžete s úzkostí už nyní bojovat?

Promluvte si s někým, komu důvěřujete, o svých pocitech, např. s partnerem, rodinným příslušníkem, blízkým kamarádem
Identifikujte, jaké situace vám působí největší stres, a zkuste je co nejvíc minimalizovat. I když to ne vždy lze a někdy je to velmi těžké
Zařaďte do každého dne pravidelný pohyb o mírné zátěži, např. procházky nebo plavání, a pobyt na čerstvém vzduchu
Vyzkoušejte jógu, techniky mindfulness, meditaci a relaxační cvičení
Jezte pravidelně a zdravě
Vyhněte se alkoholu, cigaretám. Mohou špatné pocity ještě zhoršit a ublížit vašemu děťátku
Co nejvíc omezte množství kofeinu. Můžete po něm být ještě úzkostnější a také může působit na miminko skrze mateřské mléko
Další informace, jak o sebe pečovat, naleznete na webu Opatruj.se
Zkuste pracovat s naší aplikací Kogito

Autoři:

Bc. Kristýna Hrdličková

MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.

Je důležité sdílet své poznání s dalšími maminkami. Nejste v tom samy

Příběh anonymní maminky

„Na příchod malé jsem se dlouho těšila a připravovala. Nakoupila knížky, spoustu věcí na malou, téměř vše bylo v mé režii. No a Jak to všechno začalo? První tři měsíce byly těžké, protože malá hodně plakala (prdíky, reflux, moc mléka, které nezvládla správně pít, no a k tomu pláč za veškeré nové vjemy nebo zážitky – dcera je velmi citlivá a vnímavá)…

Během této doby jsem byla já z nás dvou s manželem ta více nad věcí. Já, která vstávala k malé a nechala manžela v noci spát a já, která s ní byla dnes a denně – to vše s láskou a velmi ráda. Zároveň ale i já, která seděla na Googlu od rána do noci a velmi se bála, aby dělala vše tak, jak se má a aby byla malá zdravá, šťastná a měla dost podnětu i odpočinku. A když něco nešlo podle knížek, bála jsem se, že jsem špatná máma.

Na podzim se mi začaly zdát divné sny. Byly děsivé, často nesmyslné a já začala mít zvláštní strach o své blízké – že se jim něco stane a já o ně přijdu. Našla jsem v nich ale i poselství a pozitivum – měla bych pomáhat lidem a více se věnovat rodině. A lidé jsem i já, což jsem tehdy ještě nebrala vážně. Hlavně tu být pro ostatní. V tu dobu jsem ještě v noci mohla spát.“

Přečíst celý příběh

Paní Anežka říká:

Nejtěžší pro mě byl a stále je strach o mého syna. Strach, když je nemocný, nebo se zraní. A také obavy, jestli jsem pro něj dost dobrá máma. Dává mi zabrat každá rýma, kašel nebo teplota. Dalo mi zabrat uvědomit si, že jeho pláč, vztek nebo špatná nálada neznamenají, že jsem špatná máma.

Paní Petra říká:

S prvni dcerou jsem mela poporodní úzkost, jenom brečela a já s ní. Měla jsem výčitky, že ji nedokážu utišit a chtěla jsem od ní odejít. Záviděla jsem manželovi, že může kdykoli kamkoli odejít! Hledala jsem k dceři cestu skoro 9 mesíců, Dnes už jsme partačky.

Paní Kateřina říká:

Mateřství mi naskocilo hned, obrovská laska taky, ALE ta tíha, ze jsem jediná která chrání moje miminko, mi nedala spat. Nezamourila jsem oko, protože se miminko pohnulo, protože vydalo zvuk. Měla jsem pocit, ze musím byt pořad na pozoru. Až později mi došlo, ze je to naprostý nesmysl. Skončila jsem 12 dni bez spánku a totálně jsem odpadla.

Paní Jana říká:

Panická hrůza, že ublížím synovi. Že ho neudržím v rukou,byl těžký a po týdnu jsem měla křeče v prstech a zápěstí až jsem plakala. Točila se mi hlava. Měl posunuté očkování a já se bála, že mi na něj někdo prskne hemofila(který si žije v krku půlky dospělých) a udusí se mi s epiglotitidou. Musel spát na podložce s monitorem dechu, měla jsem strašný strach, že mi přestane dýchat,umře a přijdu o něj stejně jako o předchozí těhotenství.

Anonym říká:

Strašně jsem se všeho začala bála a měla jsem úzkosti. Moje máma mi řekla, že dítě držím špatně a takto mi spadne a bude po něm. Několik dní jsem pak nedokázala sejít schody do přízemí, jak jsem se bála, že ji neudržím. Manžel mi furt říkal, že přeci musím být šťastná, že je to nejkrásnější období života. Byla jsem hrozně nešťastná, nečekala jsem, že se život tak změní, cítila jsem se osamoceně a že nic nezvládám.